Jak zažít skutečnou svobodu?

Hodně lidí se dobrovolně vzdává svobody. Zní to bláznivě, že? Bohužel to tak je a paradoxně většina lidí o tom vůbec na vědomé úrovni nepřemýšlí! Jak je to možné?

Svoboda nastává, když svůj život uchopíte
pevně do svých rukou, a přeberete za něj
100% zodpovědnost

Avšak snaha vinit z našich reakcí jiné lidi nebo věci je stejně stará jako lidstvo samo. Své nejnesnesitelnější chování odůvodňujeme:

„Zasloužil sis to.“
„Udělal jsi mi to taky.“
„Dávám ti jen sníst, co sis uvařil.“

Naučili jsme se takto vysvětlovat všechny své chyby – například „neměli k práci ten správný materiál“, nebo dokonce „naše hvězdy nebyly ve správné konstelaci a měsíc ve správné fázi“. Sám život nám však praví: „Růst začíná tam, kde končí obviňování“ a opakem snahy obviňovat je ochota přijmout za svůj život plnou zodpovědnost.

Woman making stop gesture

 

Nešťastný je ten, kdo stále přenáší zodpovědnost na jiné lidi, jiná místa či jiné věci: „Zblázním se z tebe.“ „Cítil jsem se před ním takhle maličký.“ Ten, kdo vychází sám ze sebe, si klade jedině prospěšné otázky: „Proč reaguji tak jak reaguji, co se ve mě odehrává? Jaký impuls či zkušenost z mojí minulosti reaguje na přítomnost?“.

Když pak třeba v dopravní špičce někdo takového člověka předjede, tak si říká asi tohle: „Když mě ten řidič předjel, proč na něho bez přestání troubím? Proč jsem se tak rozčílil a rozhodl se, že ho u příštích světel budu zlostně pozorovat? Jaký vjem, přístup nebo zvyk tuto reakci vyvolal? Vnímal jsem toho řidiče jako hrubého a nebezpečného člověka? Napadlo mě vůbec, že možná spěchá za nemocným dítětem do nemocnice?…“

Dřív jsem často sama používala všechny výše napsané věty. Myslela jsem si, že můj život vytváří to, co se kolem mě děje, a ostatní můžou za to, když se necítím dobře, když věci nejdou dle mých přání a očekávání, a kvůli ostatním nemohu dělat v životě to, co bych si přála. Jenže pak jsem si dovolila uvědomit si jednu hodně podstatnou věc, která mě zasáhla jako blesk z čistého nebe!

 

Nikdo jiný než jen já sama nevytváří můj život

Bylo pro mě do té doby jednodušší vše svalovat na lidi a okolnosti kolem, protože jsem se pak mohla utápět v sebelítosti oběti, i když to pro mě bylo občas velmi bolestivé. Představa převzít otěže života zcela do svých rukou, je nejdřív velice krásná a lákavá, ale posléze taky dost děsivá!

Představte si, že se vám něco nedaří a najednou už neříkáte: „Za to může ten či onen, za to může politická situace, za to může šéf v práci“ … ale najednou už používáte „To jsem si způsobil sám„…

Pro naše ego není lehké toto přiznat, a proto se brání přejít z role oběti do role tvůrce. JENŽE! Pokud chcete žít šťastný a naplněný život, tak nemůžete stále dávat otěže vašeho života do rukou někoho jiného ;). To je jako kdybyste nasedli na loď a čekali, že vás bez kapitána doveze bezpečně přes oceán, a navíc ještě přesně tam, kam očekáváte.

 

Buďte paní svého života

Každý jsme jedinečný, každý máme jiné potřeby, které nám dodávají životně důležitý kyslík. Jsou tací, kterým obecně už od útlého dětství vyhovuje, když jim někdo řídí jejich život, a jsou tací, jenž jsou rádi páni svého osudu. Neříkám co je špatně, co je dobře! Někdo je introvert, jiný zase extrovert; někdo je cholerik, někdo flegmatik; a někdo je zase sangvinik a ten se nemůže ztotožňovat s melancholikem…

Jsme takoví jací jsme, a je jedno jakým způsobem náš život uchopíme,
důležité je, jak se při tom cítíme právě teď!

Přestože jsem se dlouhé roky dobrovolně držela v roli oběti, tak už od útlého dětství jsem cítila, jak velká je moje touha jít jiným směrem než jde dav společnosti. Velice jsem vnitřně trpěla, když mi někdo říkal, co mám dělat a jak to mám dělat – na vše jsem si vždy chtěla přijít sama, ať to stálo co to stálo. Proto čím jsem byla starší, měla jsem o to větší potřebu cítit, že jsem volná, svobodná a nikdo se mě nepokouší svázat a ovládat mě. Uznávám, občas to měli se mnou rodiče víc než komplikované :-)!

U mě byla svoboda něco, za co jsem bojovala už od dětství, a bylo to moje vnitřní každodenní téma, protože jsem se nemohla smířit s tím, když má na mě někdo „páky“ a já „musím“ poslouchat…

Buďte sama sebou - zažijte nekonečnou svobodu

 

Dnes už nebojuji

Pochopila jsem, že o boji to opravdu není. Změnila jsem některé věci v mém životě, zapracovala na myšlenkách, které si pouštím do hlavy, převzala 100% zodpovědnost za vše, co se mi děje… a ejhle, svoboda najednou přišla sama ;)

Jeden z mých velkých životních zlomů opravdu přišel, až když jsem se stala tvůrcem, který přestal ostatní kolem obviňovat. Nějakou dobu trvalo, než se tento nový pohled na svět stal pevnou součástí mého života, a také chvilku trvalo, než se s tím vyrovnalo moje ego.

Každopádně mi věřte, že to byl zase další krok k tomu, cítit ve svém srdci o to větší radost ze života ;).

 

S Láskou

Anička StahlováAnička

masérka, terapeutka a lektorka v oblasti intimity
Certified sexological bodyworker

www.anickastahlova.cz

 

 

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world

  2. anrCmM napsal:

    evolution korea
    785anrCmM\%?

  3. boftFW napsal:

    evolution korea
    748boftFW#’~

  4. Galetta napsal:

    Těžko říct, zda tohle pro mě znamená svobodu. Jako třeba vždycky jsem si myslela, že svoboda je pro mě auto. Prostě takový ten symbol svobody a toho, že můžu jet kdy chci, kam chci. Pak jsem třeba zde četla různé články o tom, jak je složitá údržba a tak a přijde mi, že občas jsem já otrok toho vozu. Ono svoboda je fajn věc, ale někdy je to jenom takový zdánlivý dojem.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.