Jak jsem vyzrála na strach mít děti

Byla jsem vždycky ve škole i v práci úspěšná, logické myšlení jsem měla výborné, všechno jsem měla v hlavě srovnané. Vědě jsem věřila nadevše, co nešlo vysvětlit hlavou, neexistovalo.

Děti mi nikdy nebyly blízké. Představa dítěte v mém životě mi připadala nepatřičná. A to hned z několika důvodů – nevěděla jsem, jak se k nim chovat, mimina pořád brečí, kňučí a dělají hluk a nedá se s nimi rozumně domluvit. Nechtěla jsem se pořád o někoho starat, hlídat ho a běhat za ním s lžičkou nebo bez ;-) Nechtěla jsem být uřícenou, nespokojenou matkou co mluví jen o dětech, plenách a nemocech. Měla jsem strach, že to všechno nezvládnu. Příšerná představa porodu a zničená kariéra i partnerský život…

Důvodů může být ještě mnoho. Ale už tohle stačilo na to, abych si řekla: „Do toho já prostě nejdu.“

A pak jsem nečekaně otěhotněla

Měla jsem prima manžela, věk tak akorát, nezbylo mi tedy nic jiného než se k tomu nějak postavit, tak jak jsem byla zvyklá – ROZUMNĚ, tedy logikou. Pěkně jsem si to v hlavě srovnala.
Prostor na dětský pokojíček mám, pokojíček načančám a dítě uložím do pokojíčku. Kdyby protestovalo, nechám ho vyřvat. My jsme to také zvládli, tak proč ne naše miminko. To se prostě musí naučit, já nebudu žádný otrok. Nebudu skákat, jak to dítě píská. Nebudu ta uhoněná matka, co vidím okolo. Musím dát jasné hranice a železnou rukou je držet, aby to dítě nebylo rozmazlené.
Geniální! A můj manžel se mnou na 100% souhlasil.

Nakoupila jsem si moudré knihy, které napsali vesměs pánové, a začala studovat. A pořád jsem nevěděla proč, ale ten můj pocit se nedal ani zdálky přirovnat k nadšení. Vždyť čekám miminko, měla bych být nadšená. Ale ty knihy byly jako studovat návod na video – složité učení, které mě nebavilo.

Knihy nebo články o porodu byly pořád stejně strašidelné, děsila jsem se čím dál víc, co mě to čeká. Návštěva v jedné pražské porodnici mě doslova rozplakala. A nejhorší je, že tomu už neuteču, nemůžu být těhotná dalších pět let než si na tu myšlenku zvyknu…

Pak se mi hned z několika stran dostalo doporučení přečíst si knížku Koncept kontinua. Asi třikrát jsem to odmítla, nechtěla jsem číst nic dalšího. Počtvrté jsem si řekla, že na tom něco bude a knížku jsem si koupila. Takhle knížka vypráví o tom, jak vychovávají děti indiáni v Jižní Americe. A najednou mě, tahle tenoučká knížka, chytla za srdce.
Četla jsem ji se zatajeným dechem a říkala jsem si:

„To je ono. Takhle jednoduché to může a má být. Takhle to chci.“

Ta knížka udělala právě to něco, co není rozumem vysvětlitelné. Celý přístup se mnou naprosto rezonoval. Ta maličká růžová knížka mi obrátila život naruby.

Principy v knize obsažené jsou jednoduché:

• vycházet miminku vstříc
• vyhovět všem jeho potřebám
• věřit mu jeho potřeby

Když miminko povyroste, nechat zodpovědnost za jeho bezpečnost jemu a opět mu věřit. Jen dítě, které má všechny potřeby uspokojené, může pokračovat emocionálně dál. Výsledkem je, že je dítě spokojenější, usměvavější, nepláče, ale je i více a dříve samostatnější, rozhoduje se samo atd. Miminko neočekává, že bude středem života svých rodičů. Miminko očekává, že bude na okraji života svých rodičů, bude se ho účastnit a bude se moci učit jejich život.

Může to být jinak

Jak dobře mi bylo při čtení těch řádků, jak přirozené a zároveň příjemné to pro mě bylo. Po přečtení knihy Koncept kontinua se stalo to, že jsem jen připustila, že to může být jinak. Nechtěla jsem nic říkat, už jsem nechtěla definovat, jak to bude po porodu. Ani mému manželovi jsem nemohla udělat to, že bych přišla a řekla: „Teď to bude všechno obráceně, než jsem říkala minulý týden.“ Ani nevím, jak by na to reagoval. Jen jsem nechala otevřenou skulinu pro možnost, že to může být tak, jak ženě velí její instinkt a hormony. A že se jednoduše budu řídit tím.

Má dcera se narodila a já zjistila, že ta růžová knížka měla pravdu. Že když jsem naslouchala svým vnitřním instinktům, tak jsem skutečně nechtěla být ani chvilku bez ní, bylo to to nejpřirozenější na světě.

Slyšela jsem pak na seminářích mnohokrát maminky říkat:
„Kniha byla krásná, moc se mi líbila, souzní to se mnou.
Ale my jsme v civilizaci, tady to tak nejde.“

Můj analytický mozek mi v té chvíli výborně posloužil a já už se roky zabývám tím, že ten indiánský způsob života rozebírám na kostičky a snažím se ho adaptovat na moderní život.

Teď už máme děti dvě a obě jsou báječné. Podle kamarádek, které děti ještě nemají, to nejsou ANTIkoncepční, nýbrž koncepční děti. Takže mám pro vás všechny dobrou zprávu: „JDE TO!“ I v našich podmínkách to jde.

Vše, co se mi podařilo za těch pár let poznat, načíst a zanalyzovat, jsem shrnula do e-booku Šťastné dítě, spokojený rodič. Je to jakýsi praktický manuál ke knížce Koncept kontinua a k té „jiné výchově“.

Petra Janoušková
www.duverujsveintuici.cz

E-book Šťastné dítě, spokojený rodič najdete tady

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018