Blog / Jak jsem se zamilovala do svého pláče

Je to ve mě už dlouho. Moc se mi do tohoto tématu nechtělo zabředávat, protože je většinou lidí považováno za něco negativního, smutného a ze zkušenosti vím, že se o tom nikdo moc nechce bavit.

Každopádně včera se to vynořilo zas, takže myslím , že je na čase, alespoň přes písmenka vyjádřit svůj momentální postoj.

 

O čem to vlastně píšu?

Chci se blíže podívat na lidský PLÁČ.

Bylo o něm napsáno už moc a určitě jste četli alespoň 10 článků na toto téma. Možná vám spíš přiblížím, co se stalo mě, ať opět pochopíte, jak jsme dokonalé bytosti. Jen se bojíme uvěřit, že to tak je.

V mém životě se před pár měsíci odehrálo něco velmi krásného a emotivního, avšak, jak už to tak u mě bývá, nedopadla celá situace, jak bych si přála. Jsem zvyklá, že si v sobě věci rozumově rozeberu, zaujmu stanovisko a učiním změny,ať je mi lépe. V tomto případě, tomu nebylo jinak.

Stále jsem se snažila používat více rozum, být silná a přecházet své pocity, které se ve mě hromadily.

JAKA JSEM,TAK ZIJU

Zajímá Tě, jak objevit samu sebe a svoji jedinečnost? Chceš pochopit, jaká je Tvá cesta a Tvé poslání? Právě pro Tebe je tadyunikátní online kurz s Lilií Khousnoutdinovou >>>

 

Za každou slzu jsem sama sobě spílala a říkala si, jak jsem hloupá, že kvůli takové“ blbině“ brečím. Ta „blbina“ mě však zasáhla více než jsem myslela. Nabalila na sebe totiž spoustu smutků, obav, strachů a nedůvěry, která ve mě dřímala a hlásila se o svou pozornost. Můj rozum vítězil a já stále potlačovala, stýkala jsem se s mnoha lidmi, abych na to nemyslela, vymýšlela si spoustu „nutných a neodkladných“ záležitostí, abych se zaměstnala a zapomněla.

Jednoho dne už si to moje bolavé srdce duplo a já odjížděla z práce s velikou bolestí zad a ruky. Bolest byla taková, že mé slzy nešly zastavit několik dní. Přidala se horečka, střevní problémy, no prostě klasické čistící procesy, kdy vám dá vaše tělo jasně najevo, jak moc jste to opět přepískli. Pojďme se však vrátit k PLÁČI.

Tak dlouho jsem své pocity potlačovala, až jsem sama sobě vytvořila situaci, která byla tak bolestivá, že pláč nešel zastavit. Tekl samovolně několik dní a já si vzpomněla na jednu svou klientku, která po ztrátě manžela ztratila schopnost plakat a onemocnělo jí srdce.

 

Naše tělo je naprosto dokonalé a moudré

K čemu jsem tedy ve svých slzách došla? PLÁČ pro mě není nic negativního, ani to není projev bezmoci, či zoufalství. Je to očistná sprcha pro naše srdce, která odplavuje nánosy smutku, které by tam jinak zůstaly. Je to detoxikace DUŠE.

Uvědomili jste si někdy, že chodíme do sauny, ať se zbavíme škodlivin, pijeme detoxikační a čistící čaje na krev, drhneme si obličeje a těla peelingem, držíme nejrůznější kůry a půsty, abychom se vnitřně pročistili a ve chvíli, kdy se nám chce plakat a naše Duše touží po uvolnění a pročištění, ve chvílí kdy volá po odstranění těch bolavých nánosů smutků a trápení, tak se často zalekneme a potlačujeme tento přirozený proces?

Přitom se jedná o přirozenou očistu a detoxikaci srdce a duše.

 

Pláč je prostě normální a velmi prospěšný

Je naprosto jedno jestli, jste žena nebo muž, dítě, nebo starší člověk. Pláč má v našem životě nezastupitelný význam a já už se mu nebráním, protože po mé nedávné zkušenosti jsem si opět uvědomila, že pokud si nedovolím plakat vědomě, tak si to moje Duše zařídí jinak. Vždy se snažím z každé své životní situace něco naučit a vzít si to dobré pro svůj další život. Tentokrát jsem se opětovně spřátelila se svými slzami a svým pláčem.

A jak to máte vy?

 

Krásné laskavé dny přeji nám všem.

Brigita Tóthová

https://srdcovcesta-brigit.blogspot.cz/

Další články v kategorii

Inspirace Sebeláska Zdraví
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.