Jak jsem prožila polibek ohně

Ing. Miroslava Vokounová Krepčíková3.10. 201794

Tento rok absolvuji pokračování výcviku Kněžka Bohyně s Liliou Khousnoutdinovou, Kateřinou Kramolišovou a v neposlední řadě Petrou Cihlářovou.

Když se poprvé objevila informace na webu kněžka Bohyně o pokračování výcviku, neváhala jsem a ihned se přihlásila. Je to první ročník, který navazuje. Uvědomila jsem si, že moje životní cesta v tomto směřování je správná a postupuje dál a dál. Návrat k propojení s živly, to je to, co mne stále táhlo k sobě a co jsem jako dítě milovala a dělala.

A já jsem tedy řekla ANO:

sesterství a společenství těch, se kterými se cítím dobře, jsou podobného smýšlení,
bezpodmínečnému přijetí,
bezpečnému prostoru, kde mohu postupně ošetřovat svá vnitřní zranění,
sdílení prožitků a zkušeností; a naopak naslouchání příběhům ostatním a nalézání vlastního řešení,
navrácení se zpět sama k sobě a ke své podstatě,
dalo by se psát do nekonečna…

Letos je výcvik zaměřený na všechny elementy: oheň, voda, země, vzduch.

Můj příběh o tom, jak mě políbil oheň

Již mnoho let jsem toužila po tom vyzkoušet si firewalking nebo-li přechod přes žhavé uhlíky, s touhou překonat sama sebe a cítit se, že „jsem dobrá“. Pak tato touha (dokazovat si, že jsem „dobrá“) vymizela díky mému osobnímu růstu a práci na sobě.

A tak jsem již nechtěla překonat sama sebe, ale pocítit podporu a sílu ohně a jeho vlastnosti. Propojit se s ním a předat si to, co on může nabídnout mně a já jemu.

Celková atmosféra při tvoření hranice a zdobení dary pro oheň byla nádherná. Při zapálení jsme jej vítali zpěvem a tancem, energií jemu blízkou. A také jsem si plně uvědomovala, že záměr, pro který si chci dojít přes žhavé uhlí, je něčím velkým. Něčím, co už mě k sobě táhne a přitahuje k sobě jako magnet již dlouhý čas.

Při péči o oheň a jeho udržování jsem si uvědomila jeho nezměrnou sílu, touhu se rozrůstat a nebýt zkrocen. Jeho hřejivost a objetí, ale i spalující touhu.

Když nastal večer a tmu prořezávalo pouze světlo ohně a my se opět daly do zpěvu a tance… začaly se připravovat na vykročení za něčím, co nás čeká na druhé straně. Každá z nás si byla plně vědomá toho, za čím chce vykročit. A to i já. Bylo to něco, co má pro mne nesmírnou hodnotu a k čemu se chci navrátit. Byla to podstata mě samé.

Nastal můj čas

Když nastal můj čas a já jsem věděla, že teď právě v tuto chvíli je ten pravý okamžik vyjít za svým cílem. Řekla jsem si, ano, tak to je, je to přeci logické, že se chci navrátit sama k sobě a přijmu svoji vlastní vnitřní sílu, kterou jsem kdysi úspěšně schovávala.

A tak jsem se ohni poklonila, ale byla tu chvíle zaváhání a nyní přišla na řadu hlava a ta řekla: „Jdi a nedej na své pocity, není proč se bát, není na co čekat.“

A já přešla, ale protože jsem neposlechla svou intuici, že je třeba ještě chvíli počkat a plně procítit svůj záměr, který je opravdu veliký a silný, proto mě můj drahý milý oheň políbil. Dal mi dárek v podobě malé bezbolestné tečky na mém chodidle. Ucítila jsem to jako vášnivý polibek. Přišla jsem na něj až později. A tak jsem si uvědomila, že mám opravdu naslouchat své intuici a dát si čas na to procítit a nespěchat na sebe.

Přes uhlíky jsem ještě přešla dvakrát, ale v tu chvíli, kdy jsem to cítila. A proto již bez polibku.

Děkuji ti, drahý ohni, za tvou pozornost a objetí. Za to, co jsi pro mne udělal.

A těším se na další živel, který přijde v červenci, a to na mou oblíbenou vodu, kdy mě čeká přechod po střepech.