Blog / Být či nebýt Žena?

být žena
Chovat se žensky je IN. Jenže ve mně nálepka ženskosti většinou vyvolávala spíše pocity pohrdání a strachu. Možná proto, že jsem neměla v dětství žádný ženský vzor, který by mě ženskosti naučil a inspiroval. Ono rozporuplné pojetí ženskosti umocnilo i dlouholeté působení v korporátním prostředí, kde jsem si osvojila mužský způsob myšlení a práce. A pocítila na vlastní kůži nevraživost ženského kolektivu.

 

A právě tyto předsudky a hluboce zakořeněné vzorce chování mě často dosti nešťastně ovládají v mojí každodennosti.

Před několika dny začala škola. Dcerka šla do první třídy. Mám několik zásad, které ji předávám a učím. Jednou z nich je i držet slovo. Jenže já své slovo hned druhý den školy nedodržela a přišla pozdě. Výluka a oprava blízkého železničního mostu ochromila opět dopravu.

A můj vnitřní muž řve:

„Zas do boje, drazí přátelé!“

Po té, co jsem se dozvěděla, že závory v době výluky ovládá pracovník vlakového nádraží, vrhám se jako křeček v kolotoči do obligátního bezcílného kolečka. Nejdříve stížnost na nádraží, v těsném závěsu stížnost na městském úřadě. Sled nepříjemných událostí, které končí jen frustrací a dalším, v řadě již třetím, protestem. Tentokrát proti lehkovážnému Bohu, který o polední pauze zřejmě něco přehlédl?

 

Časová dotace věnovaná výše uvedenému 8 hodin. Výsledkem jen dech beroucí naštvanost.

darek

Kam že bychom se dostali, kdyby se takhle neochotně chovali všichni? A pak mě napadlo trochu parafrázovat otázku – kam bychom se dostali, kdyby se všichni chovali jako já? Nemusím vám asi říkat, že mě odpověď vyděsila víc než návštěva úřadu a nádraží.

Další den jsem skočila do místního pekařství a donesla panu výpravčímu koblihy. Nevinná laňka předává panu MANAŽEROVI stanice sladkou pozornost. Aby měl sílu načasovat zvedání závor častěji. Protože mi nedošlo, že i pro něj jsou ty výluky dosti těžké.

 

Časová dotace věnovaná výše uvedenému 30 minut. Pocit k nezaplacení.

Po pár dnech se průměrná čekací doba u železničního přejezdu snížila cca o 5 minut – to tedy kvituje ta silně rozvinutá mužská část mého já. A ta ženská, prozatím adolescent, si říká:

„Škoda jen, že jsem na inspirativní koblihovou party na nádraží nevzala svou dceru…“

 

Gábina

Zakladatelka Patha

https://www.facebook.com/patha.cz/?ref=bookmarks

www.patha.cz

Další články v kategorii

Inspirace Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.