Blog / Adventní a vánoční čas

Často poslední dobou přemítám nad uplynulým rokem. Bez soudů, hodnocení, celý rok procházím. Nechávám myšlenky, slova i obrazy plynout. Cítím se jiná, přitom stále stejná. Stále více cítím, že nic není pevně dané. Vše se v čase a prostoru proměňuje. Zejména naše identita, naše představa toho, kým jsme. Jsme v neustálém procesu, v neustálém růstu a proměnlivosti sebe samých. Znovu a znovu saháme do neznáma, znovu a znovu se sami sebe dotýkáme a poznáváme.

Snad je tohle rozjímání způsobené tou energií, která každoročně přichází s vánočním obdobím. Snad je to tou atmosférou, která nás nutí k zastavení a zamyšlení.

Advent, Vánoce a doba povánoční, nebo také období Slunovratu, začátku zimy, celé to šestitýdenní období je dobou zastavení. Pokud se umíme ztišit a zastavit, celé toto období se nás hluboce dotýká, obrací nás naruby. Začínají nám přicházet myšlenky na domov, na své kořeny. Více se díváme kolem sebe, více se díváme srze sebe a dovnitř sebe.

Advent nás proměňuje. Týden po týdnu nás vede k jednomu cíli: dotknout se smyslu života, dotknout se své duše.

V prvním týdnu nás vede k sobě samým. Ve druhém týdnu nás vede k zamyšlení se nad vztahy mezi lidmi. Přemýšlíme o jejich povaze, o tom, jací jsou, jak je vnímáme. Třetí adventní týden je o úctě k sobě samým. Doba, kdy se propadáváme sami do sebe, kdy se dotýkáme své duše a vidíme sami sebe v čisté podobě.

Ne vždy je pochopitelně toto setkání radostné. Často se dotýkáme skrývaných bolestí a životních tragédií. Často otevíráme stará zranění a necítíme se při tom vůbec dobře. Ani o Vánocích není vše radostné a krásné. I o Vánocích je spoustu žalu a bolesti.

Když se dotkneme své duše, často nám něco sdělí, dá nám určitou odpověď a navede nás k činu. K tomu, abychom se s někým potkali, někomu odpustili, abychom odpustili sobě samým…zkusili některé věci znovu…Vánoce jsou obdobím druhých šancí.

Když se dotkneme něčeho bolavého, často nás zasáhne příval emocí, který jen těžko ustojíme. Často se stává, že se odvrátíme a nedokončíme tak příběh Vánoc. Nedozvíme se, že na konci příběhu je vždy řešení a naděje – protože taková je moudrost tradice.

Neexistuje jiná cesta ven, než projít skrz!

Využijte adventní dobu a odevzdejte se tomu, co vás zatěžuje. Ponořte se do toho a odlehčete to, zlehčete to. Nechte vše vámi projít a odejít. Nechte odejít tíhu minulosti i budoucnosti a dovolte si jen tak být.

Možná nemáme kontrolu nad okolnostmi svého života, ale máme moc nad tím, jak se s nimi vypořádáváme. Problémy přicházejí, ale záleží na tom, jak s nimi nakládáme. Jakou realitu si sami tvoříme.

Nečekejme, že nám štěstí spadne z nebe. Aby dopadlo všechno tak, jak si přejeme, musíme ještě hodně a tvrdě pracovat. Můžeme postoupit mnohem výš, než jsme dosud byli, a to ve všech oblastech života. Ale nebude to zadarmo. Jen ten, kdo ví, co chce a umí si za tím cílevědomě a trpělivě jít, dosáhne svých cílů.

Inspirováno knihou Naše tradice od Ladislavy Sůvové

Martina Benešová

www.martinabenesova.cz

Další články v kategorii

Inspirace
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.